Tygr indočínský neboli také Corbett je poddruh tygra nalezený v Kambodži, Laosu, Barmě, Thajsku a Vietnamu. Latinský název "Corbetti" pochází od přírodovědce Jima Corbetta, který jako první objevil tento poddruh tygra.
Samec měří 250–280 cm na délku a váží 150 až 195 kg. Velcí jedinci mohou vážit přes 250 kg. Samice měří 230–250 cm na délku a váží 100 až 130 kg.
Indočínští tygři jsou velmi silní. Ve Vietnamu existuje zdokumentovaný případ velkého samce, který byl zabit v roce 1984 v blízkosti hranic s Laosem. Tento tygr, s celkovou délkou 280 cm a hmotností o 250 kg, terorizoval tamnější vesnici řadu let, než byl zabit. Zabil mnoho buvolů přímo ve vesnicích, a to i přes to, že vesničňané se ho pokoušeli zastavit. V jedné vesnici se postavil, překonal plot vysoký 3 metry, který byl kolem dobytka, zabil tele a přeskočil zpátky plot, přičemž měl v ústech 60 kg zvíře. Tygr byl nakonec zabit, když vesničané na něj nastražili past s mrtvým buvolem. Tygr vytrhl z pasti kus buvolího masa, ale byl smrtelně raněn. Jeho tělo bylo ale nalezeno až 2 km od místa, kde byla na něj nastražena past, což dokazuje obrovskou vitalitu a houževnatost tohoto tygra.
Tygři indočínští žijí na samotě v lesích, v kopcovitém terénu a na horských místech. Většina z nich žije podél hranic mezi státy. Vstup do těchto oblastí je velmi nebezpečný z důvodu častých útoků na člověka. Jen přírodovědci mají do dané oblasti povolen vstup ke zjišťování počtu tygrů, díky tomu také víme, jaký počet tygrů se nachází ve volné přírodě.
Tygr indočínský kořistí především na středně velkých volně žijících kopytnících. Jeleni, divoká prasata a gauři tvoří většinu výživy tohoto tygra. Ale ve většině zemí jihovýchodní Asie velké procento zvířat bylo vážně ohroženo kvůli nezákonnému lovu, jehož výsledkem byl tzv. "syndrom prázdného lesa" - tj. les, který vypadá neporušený, ale většina volně žijících živočichů zde byla vyhubena pytláky. Některé druhy, jako je kuprej, jelen schomburgk, jsou zcela vyhubeni. V takových podmínkách jsou tygři nuceni se živit menší kořistí, jako je např. jelen multjac, dikobraz a makak. Malé kořisti stěží dostačují k pokrytí energetických požadavků velkých masožravců, jako je tygr. Pro ně tohle nestačí. Tento faktor a pytláctví tygra pro tradiční čínskou medicínu, je hlavním důvodem úbytku této kočkovité šelmy.
Odhad tygrů indočínských se pohybuje mezi 1227 a 1785 jedinci, ale pravděpodobně je jich méně. Největší počet indočínských tygrů byl v Malajsii, kde pytlačení bylo přísně kontrolováno. Odborníci ale zjistili, že tito tygři byli jiného původu, než tygři indočínští. Ve skutečnosti se jednalo o tygry malajské. Tři čtvrtiny zabitých tygrů indočínských, zpracovává farmaceutický průmysl na různá afrodiziaka. Chudí domorodci jako prostředek své obživy, nelegálně loví tygry a prodávají je na černém trhu. Tyto fakta mají za následek úbytek populace tygra indočínského.
Samice vrhá 2–3 mláďata najednou.