Průběh života

Po narození je tygří porodní váha 800–1600 g. Jako všechny kočkovité šelmy je i tygr slepý, vidět začíná 3–10 dnem života. Asi od 22 dne života nahrazují nemotorné plazení pohybem po všech čtyřech. Mezi 17–24 dnem jim začínají růst řezáky, nejdříve horní a posléze dolní. Mezi 38 až 45 dnem se jim prorážejí dolní třenáky a od 41 dne jim narůstají nejprve horní třenáky a poté dolní špičáky. Od této doby se již začínají dokrmovat masem. Kojení však pokračuje až do půl roku.

Mléčné zuby jsou však ostré jako jehličky, to především pociťuje matka při kojení, ale i samy tygříci při vzájemných potyčkách. Taky nechybí i údery tlapami. Mléčný chrup se tygrům mění na trvalý asi ve věku 8–9 měsíce života.

S postupujícím věkem začínají mláďata opěvovat nejrůznější hry. Zajímají se o pohyb špičky matčina ocasu, kterou se snaží uchvátit. Útočí na matku i na sourozence. Matka se těchto her často účastní a při potyčkách vlastně tygřatům ukazuje jaké metody k chycení použít. Podrážení nohou počínaje a skokem konče. Hry mláďat nejsou rozhodně samoúčelné. Kromě cvičení obratnosti a vytrvalosti patří některé prvky k nácvikům těch nejdůležitějších hmatů či úchopů. Ty musí každý tygr dokonale znát, chce-li v životě zaujmou místo nejzdatnějšího lovce a predátora.

Zvířata již dávno před člověkem používala metodu hry jako nejdokonalejší formu učení. Ostatně při takových hrách se role mění a lovený se stává vzápětí tím, kdo loví a bývalí lovec zase loveným. Tímto postupem trénování se stávají z malých huňatých válečků bystrá a obratná tygří koťata.

V prvních týdnech opouští matka mláďata jen na krátkou dobu, aby se sama nasytila. Když se malí tygříci začnou přiživovat pevnou stravou nastává pro tygří matku těžký úkol. Na jedné straně zajistit bezpečí mláďatům a na druhé musí zajistit obživu pro celou rodinu, což je však časově náročnější. Ve věku 6–7 týdnů opouští svůj starý úkryt a už se do něj nikdy nevrátí. Proto vždy když jde matka lovit, musí pro mláďata najít nový úkryt, kde je schová. Tam tygříci musí čekat celé hodiny někdy i celé dny. Jsou však natolik vzorní, že si v této době ani nehrají, aby na sebe neupozornili. Když se matka vrátí s menší kořistí, tak spolu hodují celý den či noc dokud ji nesežerou.

Po krátkém odpočinku se znovu ukryjí a tygřice znovu vyráží na lov nové kořisti. Pokud má štěstí a povede se jí ulovit větší kořist např. gaura nebo buvola, tak se vrátí pro mláďata a přivede je k ulovené kořisti. Láká je hlubokými zvuky “bru bru bru“ to znamená následujte mně. Mláďata ji následují v zástupu.

V hustém porostu jim usnadňuje orientaci bílá skvrna na ušním boltci. Až dorazí na místo nastanou hody a všichni se nacpou až k prasknutí. Poté je matka znovu ukryje a kořist zakryje listím, aby ji nenašli ostatní mrchožrouti. Druhý den se k ní vrátí a znovu hodují. Třeba na buvolovi hodují až sedm dní.

Ve stáří 4 měsíců jsou mláďata velká asi jako kokršpaněl a již se s matkou pravidelně vydávají na lov. V této době je matka ještě stále kojí a mláďata zatím nejsou schopna sama lovit. Tygřice je však učí, jak se správně plížit ke kořisti či jak ji překvapit, srazit a usmrtit. Důkladným pozorováním matky se učí a své poznatky uplatňují při pokusech ulovit menší kořist.

Ve věku šesti měsíců již úplně přejdou na pevnou stravu a začínají mít větší nároky a začínají být samostatnější. Často opouštějí matku a vydávají se sama na první výpravy i do vzdálenějšího okolí. Ve stáří jednoho roku nastává nejnáročnější výuka vlastního lovu.

Větší mláďata matku již pravidelně následují při lovech a učí se směru větru a neslyšně se plížit ke kořisti. Matka jim také naznačuje, že je nebezpečné utočit ze předu, protože kořist může použít k obraně rohy a parohy a může je tak vážně zranit. Zprvu pronásledují sarančata, ještěrky nebo želvy. Ne všechna mláďata jsou stejně odvážná či vyspělá. Samci se osamostatňují dříve než samice.

Lov mají mláďata již od malička v krvi, ale přesto zbývá dlouhá výuka techniky lovu. I když mláďata viděla matku mnohokrát při útoku nastává praktická výuka. Při lovu jelena či buvola tygřice poraní zvíře a nutí mláďata, aby jej usmrtila. Sama je pozoruje, ale stále je ve střehu kdyby se něco nepovedlo a aby mohla případně zasáhnout. Je zřejmé, že tato výuka si žádá mnohé pokusy. Když se mláďatům povede kořist usmrtit tak nastává další lekce, otevření břišní či hrudní dutiny.

Naučit se dobře lovit a usmrtit zvíře trvá dlouho a není proto divu že mláďata matku doprovází až do věku 2–3 let. I přes dohled matky dojde někdy k tomu, že občas utrpí vážné či dokonce smrtelné zranění. Pro polodospělá mláďata může být nebezpečná např. matka nosorožce. Podobně je dovede zahnat či dokonce zabít dospělý buvolí býk.

Při prvním ulovení jelena můžou být nemile překvapení, protože o jejich úlovek se může zajímat dospělý samec tygra. Při obraně svého úlovku jsou nelítostně napadení či dokonce usmrceni. Nakonec je tygřice stále častěji na delší dobu opouští a bývá na ně nevrlá a útočná. Je to poslední část dlouhé přípravy na jejich samostatný život. Přestože se všichni ještě občas potkávají, úloha matky odevzdat silné a zdatné potomstvo je u konce. Tygřice se pak může věnovat výchově další generace.

Mladé tygry však čeká největší nebezpečí, protože rezervace jsou malé na to, aby v nich žil větší počet zvířat. Mnozí mladí tygři se musí usídlit v blízkosti lidských obydlí, kde je často potká smrt.